Měděné tyče -bez obsahu kyslíku a měděné tyče s nízkým{1}}kyslíkem se výrazně liší svými fyzikálně-chemickými vlastnostmi, především obsahem kyslíku a nečistot, mikrostrukturou, vodivostí, obrobitelností, houževnatostí, kvalitou povrchu a procesy žíhání. Bezkyslíkaté-měděné tyče mají extrémně nízký obsah kyslíku, obvykle ne více než 20 ppm, a málo nečistot; zatímco měděné tyče s nízkým obsahem kyslíku mají vyšší obsah kyslíku, obecně mezi 200 a 450 ppm, přičemž kyslík se často vyskytuje jako oxid mědi poblíž hranic zrn. Pokud jde o mikrostrukturu, měděné tyče s nízkým-kyslíkem jsou válcovány-za tepla, což vede k mikrostruktuře-zpracované za tepla s jemnějšími zrny; Na druhé straně měděné tyče bez kyslíku-mají litou mikrostrukturu s hrubšími zrny.
Pokud jde o vodivost, měděné tyče-bez obsahu kyslíku mají nižší měrný odpor; například objemový odpor třídy TU1R není větší než 0,01707 Ω·mm²/m, což prokazuje vynikající vodivost. Pokud jde o obrobitelnost, měděné tyče bez kyslíku- mají lepší tažnost a tažnost, díky čemuž jsou zvláště vhodné pro tažení jemných drátů o průměru menším než 0,5 mm; podmínky pro tažení jemných drátů z měděných tyčí s nízkým-kyslíkem jsou mnohem náročnější. Bezkyslíkaté-měděné tyče mají jednotnou mikrostrukturu a lepší houževnatost; měděné tyče s nízkým-kyslíkem v důsledku přítomnosti inkluzí oxidu mědi na hranicích zrn negativně ovlivňují houževnatost.
Pokud jde o kvalitu povrchu, měděné tyče-bez obsahu kyslíku mají lesklý povrch a méně defektů; měděné tyče s nízkým-kyslíkem mohou obsahovat podkožní oxidy, které ovlivňují následné procesy tažení drátu. Vzhledem k jejich rozdílným mikrostrukturám se také liší požadavky na proces žíhání. Měděné tyče bez-kyslíku vyžadují kvůli jejich hrubozrnné{5}}mikrostruktuře odlévání a vyšší teplotě rekrystalizace vyšší teploty žíhání nebo vyšší výkon.